Napište si do úkolníčku

Poslední dobou se ke mně stále dokola jako bumerang vrací téma povinných domácích úkolů u dětí na základní škole. Ozývají se mi rodiče s otázkami, jaký na to mám názor, a dokonce jsem koukala, že i v médiích toto téma opět přichází na přetřes. Otázkou je, zda to přinese kýžené výsledky…

Tak jaký tedy na to mám názor?

Před nějakými deseti lety, coby začínající učitelka jsem na to měla úplně jasný názor:

„No je to přeci potřeba ne? Děti přece potřebují soustavnou přípravu i doma.“
(Nafackovala bych si, ale zřejmě jsem si tím měla projít…)

S postupem času a přibývajícími zkušenostmi jsem ale tento názor začala měnit. Nejprve jsem upustila od toho zadávat je ze dne na den a začala jsem je zadávat na týden. Hlavním důvodem pro mě bylo, že to vzešlo od diskuse s dětmi, kdy jsme si povídaly o tom, který den je pro ně nejvhodnější. Jenže každé z nich mělo samozřejmě kroužky v jiný den, a tak vznikl tento koncept, kdy dostaly list papíru s různými úlohami na celý týden.

Odevzdání jsem ale nijak vehementně nevyžadovala. Děti věděly, že mají úkol od pondělí do pondělí, pokud přinesly tak fajn, pokud ne, domluvily jsme se, do kdy to odevzdají. Když to ani poté neodevzdaly, neřešila jsem to. Zajímavé na tom bylo to, že ale úkoly vcelku nosily všechny.

Upřímně jsem však mnohdy přemýšlela nad tím, proč je vůbec zadávám. Jaký plní účel, jaký mají smysl? Navíc každé z dětí na tom je jinak, takže jsem úkoly alespoň trošku uzpůsobovala. S postupem času a rostoucími pochybnostmi jsem je ale pomalu odbourávala. Jenže začali chodit někteří rodiče, s tím že jim přijde, že děti doma nic nedělají a nemají žádné povinnosti… Jenže, je tohle opravdu funkce školy? Dělat dětem doma „program“?

A tak jsem se postupem času dopracovala až tam, jak to mám dnes:

Téma je rozhodně široké, a z vlastní praxe vím, že úkoly jde zadávat i smysluplně a efektivně. Této metodě bych ale neříkala „domácí úkol“. Jde podle mě spíše o vhodné podnícení a podporu zájmu dítěte o nějakou oblast.

Příkladem může být zajímavá úloha v hodině, která dítě zaujme natolik, že mu učitel může nabídnout její pokračování, a vhodně ji dítěti na míru gradovat. Nebo například pokud má dítě nějakou vášeň, koníček, například se zajímá o koně, může ostatním dětem připravit prezentaci, nebo povídání. A takto bychom mohli pokračovat a našli bychom samozřejmě plno zajímavých a smysluplných aktivit.

->Vždy je ale podstatné, aby to vycházelo ze zájmu dítěte, a právě ono v tom vidělo smysluplnost a potenciál. 

Ale na povinné a následně vynucované domácí úkoly rozhodně říkám NE!

A proč? Ptáte se…

Přenesme se o kousek jinam:

•  Karla je prodavačka. Končí jí osmihodinová směna a přijde za ní vedoucí: „Karlo, skvělá práce, dnes jsi toho prodala opravdu hodně. Tady máš dvě tašky zboží ještě na doma a do zítra je prodej.“
•  Jiří je účetní. Končí mu pracovní doba a přijde za ním šéf a řekne mu: „Jiří, dnes ti to nešlo. Ty faktury, které jsi měl dnes stihnout dodělej prosím tě doma a tady máš ještě dvacet cvičných. To si do zítra vypracuj, ať si to protrénuješ!“

Přijde vám to úsměvné…? Bohužel vím, že i tohle se někde v zaměstnání děje. Otázkou však je: Vážně na tohle chceme zvykat i naše děti?

Opravdu někomu přijde v pořádku, že po několika hodinách sezení ve škole přijdou děti domů, dělají úkoly z několika předmětů a do toho se učí ještě na druhý den na diktát a na písemku z přírodopisu. Pak jsou sankciované, když všechno nezvládnou na výbornou?! Kde je čas na odpočinek, na jejich koníčky, na hru, na svobodu a na to být dítětem???

Absolutní špička ledovce je ale za mě známkování domácích úkolů!

• Péťa nevypracoval, má za 5;
• Terezka vypracovala, má za…. 5 (Rozumějte, má tam 4 chyby!);
• Ivetka vypracovala má za 1, protože to má bez chyby;

Koho zajímá, že Ivetce možná zkontrolovala úkol maminka a opravila jí ho, ale na Terezku nemá maminka ani tatínek věčně čas. A tak i přes to, že se Terezka snažila byla její snaha úplně k ničemu. A co Péťa, jak to má asi on? Zapomněl na úkol, byl unavený, nebylo mu dobře, nebo má doma takové prostředí, že prostě úkol nemůže vypracovat. Možná už to vlastně dokonce i vzdal….

Koho ale tohle zajímá…?