Pomocí respektujícího vzdělávání ukazuji rodičům, jak podpořit své děti na cestě k přirozenému a radostnému učení bez stresu a strachu z neúspěchu."
Mgr. Lucie Angerová
Můj příběh aneb jak to celé začalo...
Kdyby se mě někdo v minulosti zeptal, co budu jednou dělat, řekla bych, že budu samozřejmě učitelka na základní škole.
Co jsem ale netušila, je, že moje cesta mě zavede k objevování toho, že děti mohou zažívat učení jako přirozené dobrodružství plné radosti místo stresu a obav z neúspěchu.
Že budu moci stovkám rodičů a učitelů ukazovat, že respekt a důvěra jsou mocnější než jakýkoliv dril....
Moje cesta začala klasicky...
Vystudovala jsem pedagogickou fakultu a nastoupila do tradiční školy. Dodnes si živě vybavuji ten moment, kdy jsem pyšně držela v ruce index před pedagogickou fakultou a myslela si: "Wow, dokázala jsem to!" Brzy jsem však pochopila, že pět let studia mě na každodenní realitu ve třídě příliš nepřipraví.
Měla jsem však štěstí, protože jsem už v průběhu studia začala učit. Zpětně musím říci, že moje tehdejší třída žáků se stala mými nejlepšími učiteli. Zároveň jsem jako začínající učitelka často dostávala rady od zkušenějších kolegů, jak věci dělat “správně”, podle zaběhnutých postupů. Ačkoliv byly rady míněny dobře, postupně jsem cítila, že některé z nich nejsou v souladu s tím, co jsem pozorovala u dětí.
Ve sborovně se střetávaly dva tábory. Tradiční učitelé s důrazem na dril a řád, a pak několik progresivnějších kolegů s modernějšími přístupy. Snažila jsem se najít svou vlastní cestu a čerpat od obou, ale postupně jsem se v tom všem začala ztrácet.
Čím dál víc jsem zjišťovala, že se v tom celém plácám. Viděla jsem, jak jsou děti často vystresované, kdykoliv přijdu s něčím novým, jak jsou kolikrát demotivované, a jak některé rady, které dostávám od zkušenějších kolegů, často nefungují tak, jak by měly. Zpětně vím, že ani fungovat nemohly, protože já jsem s nimi nebyla v souladu.
Naštěstí se ozval můj vnitřní hlas a já jsem si uvědomila, že tahle cesta nikam nevede.
Tohle nejsem já!
Začala jsem proto hledat jiné přístupy a vzdělávat se na kurzech a školeních, které mi otevřely úplně nové obzory.
Postupně jsem opouštěla převzatá přesvědčení o tom, že "děti nejlépe namotivuje pětka" nebo že "bez známek a testů na čas to prostě nejde". Místo toho jsem objevovala kouzlo slovního hodnocení, Hejného metody matematiky a dalších přístupů, které respektují přirozený způsob, jak se děti učí.
S každým novým poznatkem se ale propast mezi mnou a většinou kolegů prohlubovala. Cítila jsem, že jdu jiným směrem než většina, ale že je to směr, který dává mně i dětem mnohem více smyslu a radosti.
Ta propast mezi mým přístupem a očekáváním okolí se ale postupem času stala neudržitelnou a já věděla, že takhle to dál nejde. Dostávala jsem se do takových extrémů, že jsem ráno seděla v autě před prací a brečela jsem, protože jsem takhle už dál nechtěla a nemohla.
Pořád jsem ale měla na mysli ty děti – nemůžu jim to přece udělat. To že jsem tím ale ničila samu sebe jsem neviděla.
Pak jsem ale jednou byla náhodně svědkem toho, jak jedna má kolegyně křičí na dítě ode mě ze třídy: „Ty si myslíš, že když ta vaše slavná učitelka s vámi něco dělá jinak, tak vás tady budeme všichni uctívat…“.
A to mě nadobro zlomilo a já si uvědomila, že když tam nebudu tím trnem v oku, co dělá vše jinak než ostatní, nebudou mít důvod se k dětem takto chovat.
Pochopila jsem, že musím udělat radikální krok...
Dala jsem proto výpověď a vydala se na cestu, která mě zavedla mnohem dál, než jsem si dokázala představit.
Má cesta mě vedla k hlubokému vzdělávání.
- Absolvovala jsem přes 27 specializovaných kurzů zaměřených na inovativní výukové metody.
- Stovky hodin jsem věnovala studiu a následně lektorování Hejného metody matematiky. Školila jsem v ní učitele po celé republice.
- Díky projektům Ministerstva školství a společnosti H-mat jsem pracovala ve školách v sociálně odloučených lokalitách, kde jsem pomáhala implementovat konstruktivistické přístupy.
- Jezdila jsem přímo do škol, pozorovala hodiny učitelů a poskytovala jim zpětnou vazbu a podporu.
Tato cesta trvala mnoho let, ale dala mi něco, co má málokterý pedagog.
Jedinečnou perspektivu a pohled na vzdělávání z různých stran.
- Pracovala jsem totiž s dětmi napříč všemi věkovými kategoriemi - od batolat v klubíku pro rodiče s dětmi od 1,5 roku, přes děti v mateřských školkách, až po žáky prvního a druhého stupně ZŠ.
- Zároveň jsem se pohybovala v různorodých vzdělávacích prostředích - v běžných školách, alternativních, ale i v komunitní škole pro děti na domácím vzdělávání.
Všechny tyto zkušenosti mě formovaly a přivedly k hlubokému poznání o tom, jak děti skutečně rostou a učí se. Zároveň mi tato jedinečná kombinace zkušeností umožňuje vidět, co funguje v různých kontextech, a přinášet to nejlepší z obou světů tam, kde je to nejvíce potřeba.
Kde jsem dnes...
Postupně jsem si uvědomila, že moje poslání je širší, než jsem původně myslela.
Zatímco dříve jsem se zaměřovala především na děti na domácím vzdělávání, dnes vidím, že největší změnu mohu přinést rodičům dětí, které navštěvují běžné školy.
Věřím, že skrze práci s rodiči mohu ukázat, že učení může být radostné a přirozené, bez ohledu na to, jakou školu jejich děti navštěvují. Že stres, strach a pocity nedostatečnosti nejsou nutnou součástí vzdělávání.
Mým cílem je propojit to nejlepší z obou světů – strukturu a systematičnost tradičního vzdělávání s respektem, individualitou a radostí z učení, které nabízí alternativní přístupy.
Dnes vytvářím kurzy a materiály, které pomáhají rodičům podpořit své děti na jejich vzdělávací cestě – ať už jde o přípravu na první třídu, zvládání školních výzev nebo rozvíjení přirozené zvídavosti a lásky k učení.
Protože věřím, že každé dítě si zaslouží zažívat učení jako dobrodružství, ne jako nutné zlo.
Pojďte začít zvolna a stáhněte si ZDARMA můj Písmenkář - praktickou pomůcku pro děti, ve které postupně objevují svět písmenek.
Tento eBook obsahuje kompletní abecedu ve formátu A5 spolu s třemi osvědčenými způsoby, jak s písmenky pracovat hravě a přirozeně. Stáhněte si ho ZDARMA ZDE>> a udělejte první krok k tomu, aby vaše dítě zažívalo radost z učení - ať už doma nebo ve škole.
Máte nějaké otázky? Napište mi na zaskolou@lucieangerova.cz.