Násobilka trochu jinak

Proč plno dětí umí násobky, ale neumí vypočítat příklad na násobení nebo dělení? A je vlastně vůbec potřeba ty násobky nazpaměť umět? Pojďme se tomu společně podívat na zoubek… 😊

„Je potřeba umět nazpaměť vyjmenovat násobky?“

V hlavě mnohých z vás teď naskakuje, že určitě ano! Přiznám se, že i mně to roky naskakovalo. Ale potřeba to není…. Je to jen naučená básnička, kterou jsme se nabiflovali nazpaměť, protože se z toho zkoušelo, psaly se násobky na čas a podobně. A proč to není potřeba souvisí s otázkou druhou.

„Proč plno dětí umí násobky, ale neumí vypočítat příklad na násobení nebo dělení?“

Když přijde na řadu násobilka, první, co se děti učí, jsou násobky. Nejprve dvou, pak tří atd. Pokud se správně a rychle naučí, jak jdou za sebou, dostanou z toho jedničku, pochvalu, uznání… Problém ale nastává u počítání příkladů. Plno dětí si totiž pod tím matematickým formálním zápisem – tedy pod tím „krát“, pod tou tečkou – neumí vůbec nic představit.

Většinou to pramení z toho, že děti nemají dostatek prožitých modelových situací, u kterých by měly zakotvené, že při nich násobily, a tak se často stává, že se stejně jako vyjmenovat zpaměti násobky učí zpaměti i celé příklady.

Tuším, že vás nyní napadá tato otázka: „Jak s tímto dětem pomoci?“

První a důležitou věcí je důvěřovat dítěti, že to zvládne, a vycházet z jeho vnitřní motivace – tou je jeho zájem se to naučit. To neznamená, že musíte čekat, až se dítě samo někde dozví, že něco takového existuje – můžete tomu jít úplně klidně naproti a násobení mu ukázat, když spolu budete počítat nebo něco dělat. Pokud ho to zaujme, máte z půlky vyhráno.

Druhým důležitým krokem je poté, aby děti pochopily, co je to to „krát“ – co nám značí a že jde pouze o opakované sčítání.
To znamená, že pokud umím vypočítat 3+3+3+3, tak umím tím pádem vypočítat i 4·3 – jenže tohle děti většinou neví. A setkala jsem se s tím, že to neví ani někteří dospělí – mají to prostě nadrcené ze školy, nikdy nad tím nepřemýšleli a brali to, že to tak prostě je (což není jejich vina).

Jak na to konkrétně jít se podívejte v následujícím videu:

Závěrem chci jen podotknout, že si možná později všimnete, že některé děti si budou polohlasem počítat 3, 6, 9, 12, 15 pokud budou řešit například úlohu 5·3 a pak někteří mohou argumentovat, že tedy ty násobky mají umět nazpaměť.

Ale pokud se nad tím zamyslíte… Je přeci velký rozdíl, když:

• mi někdo přikáže, že se mám za úkol naučit nazpaměť násobky a já vlastně nevím proč to dělám.
• si ty násobky sám/sama postupně vyjmenovávám potichu když si opakovaně přičítám a vím proč to dělám.

Tím velkým rozdílem, kterým tady vidíme je vnější versus vnitřní motivace. Více o motivaci se můžete přečíst v mém eBooku „8 kroků k respektujícímu učení, aneb jak předat dětem důvěru“. Je jí věnovaná jedna celá kapitola.